urdská literatura
urdská literatura, novoind. liter. Indie a Pákistánu psaná urdštinou, formálně i tematicky navazující na starší literaturu perskou (Amír Chusrau, 1253-1325). Rozvíjí se od 16.-17.st. z dvorské poezie muslimských knížectví v Dákkhinu (tzv. dákkhinská epocha); jejím zakl. je M. Kulí (asi 1568-1611), za prvního prozaika je považován M. Vadžhí. Zakl. urdské poezie v sev. Indii je M. Valí, který zavedl do liter. lid. urdštinu. Za rozpadu mughalské říše v 18.st. vznikly bás. školy v Dillí a Lakhnaú, které prosazovaly nový směr v u. l., zbavený tradičních romantických námětů (Arzú, 1689-1756; Nazír z Akbarábádu, 1740-1830; T. M. Mír). Brit. kolonizace podnítila rozvoj překladové liter., a tak podpořila rozvoj prózy (N. Ahmad, M. Amman) a dramatu (A. Amánat, 1816-1859); zároveň vyvolala vlastenecké nálady (Ghálib; S. Akbar, 1846-1921) a v 2.pol. 19.st. osvícenství (S. Ahmad Chán, 1817-1898; A. Hálí). Pokračovatelem ve 20.st. je M. Ikbál a moderní romantik Š. Džóš (*1896). Od 20. let sílí spol. angažovanost, zal. hl. na tematice osvob. boje as. národů (prozaici K. Čandar; D. Zahír, *1905; básníci F. A. Faiz; A. Džafrí, *1913; M. Machdúm).
