uran prvek
uran [podle planety Uran], uranium, U, chem, prvek skupiny aktinoidů, at. číslo 92, relat. at. hm. 238,028 9; stříbrolesklý kov, radioakt., nejdůl. izotopy: 238U s poločasem rozpadu 4,5 . 109 roků a 235U s poločasem rozpadu 7,0 . 108 roků; t.t. 1 132,3 °C, t.v. 3 818 °C; objeven 1789. V přírodě se vyskytuje ve slouč., např. ve smolinci, karnalitu. Připravuje se např. redukcí fluoridu uraničitého UF4. Ve zředěných kys. se rozpouští za vývoje vodíku a tvorby solí uraničitých. Za vyšší teploty je chem. velmi reakt. Žíháním na vzduchu shoří na oxid U3O8. Slučuje se s halogeny za obyčejné teploty, se sírou a dusíkem při 500 °C a s fosforem a uhlíkem už při 100 °C. Reaguje i s vodíkem za vzniku hydridu, který se za vyšší teploty rozkládá. V jemně rozptýleném stavu reaguje s vodou již za obyčejné teploty. S kys. dusičnou reaguje vlivem pasivace pomalu, v práškové formě intenzívně za vývoje oxidu dusnatého. Používá se hl. jako palivo v jad. reaktorech buď jako tzv. přírodní u. (99,3 % 238U; 0,7 % 235U), nebo jako u. obohacený izotopem 235 do různého stupně. Ve slouč. má oxidační číslo II až VI. - Slouč. u.: oxid uraničitý UO2 je hnědý až černý prášek; oxid uranový UO3 oranžový prášek; fluorid uranový UF6 se používá pro dělení izotopů uranu.
