umělý horizont

umělý horizont 1. astr . zařízení, které v přístroji realizuje rovinu obzoru např. pomocí hladiny rtuti (na mělké misce), setrvačníku nebo kyvadla; 2. let . palubní setrvačníkový přístroj umožňující pilotovi určovat polohu letadla vzhledem k obzoru při letu na slepo (v mracích nebo v mlze). Umělý horizont se používá též v raketách a kosmických lodích.