umělé jazyky
umělé jazyky 1. jaz . pomocné jazyky vytvořené pro potřebu mez. dorozumívání; u. j. se zabývali už J. A. Komenský, R. Descartes a G. W. Leibniz, četné projekty vznikaly hl. od 19.st. Nejznámější u. j. jsou koncipovány podle přirozených jaz., zvl. západoevr. (rom. a germ.), s použitím jejich slovních kořenů a zjednodušené mluvnice; volapük (1879-80, J. M. Schleyer; 1831 až 1912), esperanto (1887, L. Zamenhof), ido (1907, L. A. Couturat), okcidentál (1922, od 1949 zvaný interlingua, E. de Wahli; 1867-1948), novial (1928, J. O. H. Jespersen), nebo jsou jejich zjednodušením: interlingua (latino sine flexione, 1908, it. matematik G. Peano), Basic English (1929, C. K. Ogden; 1889-1957). Přes poměrné rozšíření, např. esperanta, zůstávají hl. prostředkem mez. styku některé nár. jaz. (zejm. ruština, angličtina); 2. výpočetní tech . uměle vytvořené jazyky pro komunikaci mezi člověkem a počítačem; jejich syntax a sémantika jsou přesně definovány a zaručují jednoznačnost a přesnost překladu. U. j. představuje soustava znaků a symbolů ve věd. a jiných odvětvích, v programech pro samočinné počítače. V.t. ALGOL; COBOL; FORTRAN.
