umělá anténa
umělá anténa, sděl . tech . a) zařízení určené k pohlcení a zpravidla též k měření vysokokmitočtového výkonu vysílače. Obvykle se skládá z odporového tělesa (jeho odpor se rovná zatěžovací impedanci vysílače), ze zařízení pro odvod tepla (vzniká pohlcováním vy. sokokmitočtového výkonu) a ze zařízení k měření výkonu; b) v přijímačové tech. čtyřpól napodobující impe danci antény skutečné.
