učící se stroje
učící se stroje, stroje, na nichž člověk řeší otázku možnosti imitace antropoidního chování. Uskutečňovaly se pokusy a rozvíjely se metody pomáhající imitovat vnitřní procesy, jež probíhají v člověku. Se vznikem kybernetiky došlo k prvnímu modelování činnosti mozku; modelovaly se neuronové sítě napodobovaly se algoritmy rozumu v programech, začal se konstruovat umělý intelekt. Dnes se hl. pozornost upírá k problému umělého intelektu a jeho sestrojení, ke strojovému hledání variant modelování tvůrčího procesu v učících se strojích, hledají se cesty ke styku s počítačem prostřednictvím přirozeného jazyka. Stroje vytvářené člověkem dovedou reprodukovat schopnosti člověka, avšak nikdy se nemohou přeměnit v celistvou lidskou bytost, která je nadána vědomím, sebeuvědoměním, vůlí, citem, fantazií, svědomím, společenskou odpovědností, schopností předběžné myšlenkové konstrukce jednání a předvídání událostí. Jen člověk si uvědomuje sám sebe jako osobnost. Stroj nemá schopnost sebeuvědomění podstaty své existence.
