trojúhelník obecně
trojúhelník, 1. mat. společná část tří polorovin ABC, BCA, CAB; t. je určen třemi body A, B, C (vrcholy), jež neleží v téže přímce. Úsečky AB, BC, CA jsou strany t., úhly AB, ABC, BCA jsou vnitřní úhly t. Úhly vedlejší k vnitřním jsou vnější. Součet velikostí vnitřních úhlů t. je 180°; je-li jeden úhel pravý, jde o t. pravoúhlý; ramena pravého úhlu jsou odvěsny, protilehlá strana je přepona. Ostatní t. jsou kosoúhlé, je-li jeden úhel větší než 90°, jde o t. tupoúhlý. T. se stejně dlouhými stranami (rameny) je t. rovnostranný (rovnoramenný). Každému t. lze opsat kružnici a vepsat kružnici (dotýká se všech tří stran). T. sférický je část kulové plochy ohraničené třemi oblouky kružnic, jejichž roviny procházejí středem kulové plochy; 2. fyz. t. odporový, t. tvořený vodivě spojenými ohmickými odpory. Lze ho nahradit hvězdou o třech paprscích a naopak. Použití při výpočtu složitějších el. sítí. V.t. zapojení do trojúhelníku; 3. astr. viz nautický trojúhelník.
