trockismus
trockismus [-iz-], komunistická ideologie popisovala t. jako maloburž. ideově polit. směr v děl. hnutí, nepřátelský leninismu a zakrývající svou oportunistickou podstatu levičáckými radikalistickými frázemi a hesly. Podle leninských a stalinských ideologů bylo pro t. je charakteristické rychlé kolísání mezi ultrarevolučností a kapitulantstvím vůči buržoazii. T. vznikl počátkem 20.st. v Rusku jako odrůda menševismu a v mez. měřítku centrismu. Nazván podle L. D. Trockého (1879-1940). Názory a postoje Trockého a trockistů byly protikladné leninismu ve všech zákl. otázkách strategie a taktiky revolučního děl. hnutí: 1903 trockisté popírali nutnost jednotné proletářské strany nového typu; odmítali hegemonii proletariátu v burž. dem. revoluci a rev. úlohu rolnictva; 1907-10 bylo platformou trockistů likvidátorství; 1912-14 se účastnili protibolš. srpnového bloku. Po VŘSR popírali možnost vybudování social. v jedné zemi bez pomoci proletářské rev. na Západě, hlásali rev. válku jako prostředek podněcování světové revoluce; 1920-21 vnutili straně diskusi o odborech a požadovali zavést voj. 1926-27 utvořili trockisticko-zinověvovský protileninský blok. XV. sjezd VKS(b) (1927) označil setrvávání na trockistických pozicích za neslučitelné s členstvím ve straně. 1928 přestal t. jako polit. směr ve VKS(b) existovat. - Podle leninsko-stalinských idelogů t. působil v řadě zemí a v KSČ se vlivy trockismu projevovaly hlavně před V. sjezdem KSC 1929 a v období 1968-69.
