triumf
triumf [lat.] 1. ve starověkém Římě slavnostní průvod k božstvu na počest vítězného vojevůdce. T. povoloval senát vojevůdci, který rozšířil hranice řím. říše a v bitvě pobil alespoň 5 000 nepřátel; v triumfálním průvodu byla vezena kořist a vedeni zajatci. Jestliže nebyly splněny podmínky pro t., mohl senát povolit tzv. ovaci, při níž vojevůdce nejel na voze ve středu průvodu, ale šel pěšky nebo jel na koni; 2. přeneseně velké vítězství, úspěch.
