trhlina
trhlina 1. tech . známka nesoudržnosti materiálu. T. vznikají při výr. materiálů nesprávnou konstrukcí (technol.) nebo při provozu účinkem zatížení silami, teplotními změnami, agresívním prostředím. T. jsou nejprve podkritické; namáháním se zvětšují do krit. velikosti, která vede k lomu tělesa. U většiny konstrukcí se t. zvětšují únavou materiálu, popřípadě se zvětšuje i rychlost jejich šíření. Podle velikosti jsou mikrotrhliny až milimetrové délky a makrotrhliny, které obvykle vedou v konečné fázi k lomu tělesa. V materiálu působí bariéry proti růstu t., různé podle jejich velikosti (cyklické zpevnění, vyvolané tlakové pnutí), které růst t. brzdí nebo jej i zastaví. Nejvíce únavových t. vzniká v povrchové vrstvě materiálu, zejm. v kořenu vrubů. Podle povahy jsou t. křehké (u křehkých materiálů, při nízkých teplotách a při vysokocyklické únavě) a tvárné (v houževnatém materiálu nad přechodovou teplotou při intenzívním plastickém přetváření materiálu). T. se zjišťují defektoskopickými metodami; 2. lék . viz fisura.
