treuga Dei
treuga Dei [-jí, lat., boží příměří], kategorie středověkého práva, která vznikla z iniciativy církve v 10. století v již. Francii a jejímž cílem byla pacifikace feudálních rozbrojů. T. D. zaručovala ochranu příslušníkům určitých soc. skupin (duchovenstvo, rolníci, poutníci, obchodníci, rybáři, židé), nedotknutelnost kostelů, hřbitovů, mlýnů a dvorců, od 1041 zakazovala bojové akce v některých dnech v týdnu (od středy večera do pondělí rána). Její dodržování garantovaly branné jednoty duchovních a světských feudálů, porušení bylo stíháno také círk. tresty. Instituce t. D. se rozšířila do Itálie, Španělska, Anglie a Německa; 1083 byla její platnost v řím. říši rozšířena na období některých círk. svátků (adventní, postní, velikonoční, svatodušní) a císař Jindřich IV. ji učinil říšským zákonem. 1095 se stala z podnětu papeže Urbana II. všeobecným přikázáním a součástí círk. práva, potvrzenou znovu 1179 Alexandrem III. Její pozici však mezitím zaujal zemský mír (landfríd). - T. D. (někdy též pax Dei, Boží mír) přispěla ke stabilizaci feud. společnosti a zdůrazněním náb. aspektu (klid zbraní po dobu, v níž podle bible na kříži trpěl a zemřel Ježíš Kristus) posílila polit. vliv církve.
