transmutace
transmutace [lat.] 1. fyz. přeměna prvků v jiné; např. ve středověku se alchymisté pokoušeli t. získat zlato. Umělou t. lze uskutečnit ozařováním látky např. protony, neutrony, částicemi α; k přirozené t. dochází při spontánním rozpadu at. jádra. V.t. radioaktivtta; spontánní štěpení; štěpení; 2. genet. atypická replikace páru rozdílných alel u heterozygota, po níž dceřiná alela spojuje vlastnosti obou pův. alel nebo při níž se jedna z alel replikuje dvakrát a druhá alela se nereplikuje vůbec.
