transkripce
transkripce [lat.], 1. jaz. fonet. (fonol.) přepis, jímž se co nejpřesněji zachycují písmem zvukové prvky mluvené řeči (jedné hlásce odpovídá vždy týž znak), k přepisu výsl. ciz. jaz. a dialektů (fr. API, angl. IPA); 2. hud. úprava pův. skladby pro jiné nástr. obsazení; 3. biosyntéza RNA na matrici DNA, katalyzovaná RNA polymerasami, při níž genet. inf. obsaž. v DNA slouží k sestavení komplem. polynukleotidového řetězce RNA.
