tragédie
tragédie [-dy-, řec.] 1. div . jeden ze zákl. a nejst. dram. žánrů, který vznikl - obdobně jako komedie - z bohoslužebných zpěvů na počest boha Dionýsa. Ve starém Řecku vývoj t. kulminoval v 5.st. př.n.l. (Aischylos, Sofokles, Euripides). Ustředním motivem antické t. je rozpor lidské vůle s vyšší mocí, přičemž vina jednotlivce je v počátcích t. určena osudem, postupně se přesouvá do samotných postav. Římané převzali t. od Řeků jako svébytný dram. žánr, z něhož vycházeli tematicky i formálně. Středověk přerušil vývoj t., na antickou t. navázala až renesance. Novověká t. se soustřeďuje na rozpory mezilidské a společenské. Fr. klasicismus (P. Corneille, J. Racine) postuloval v t. požadavek tří dramatických jednot - místa, času a děje, který špan. (Lope de Vega) a angl. (W. Shakespeare) t. většinou odmítala. Tematický odkaz antiky je stále živý i pro t. 19. a 20. století (H. Ibsen, J. Anouilh, F. García Lorca); 2. přeneseně nešťastná událost; pohroma.
