tradiční právní nauka
tradiční právní nauka, soubor poznatků nashromážděných staletým vývojem práv. kultury a práv. teorie počínaje teorií římskoprávní a zaznamenávající rozkvět v éře burž. práva. Výsledkem t. p. n. nejsou poznatky o podstatě práva, nýbrž jen o formálních stránkách práva, jež jsou aplikovatelné v různých typech státu včetně státu social., např. pojmoslovný aparát obsahující široce užívané pojmy, jako prameny práva, právo absolutní a relativní, právní skutečnosti ap.; aplikací v různých sociálně ekon. podmínkách k třídně odlišným účelům však poznatky t. p. n. nabývají i různého třídního významu.
