toreutika
toreutika [-ty-, řec.], um. tech. výroby předmětů (nádoby, přilby) tepáním plechu (bronz, stříbro, zlato, elektron) za studena, užívaná od 3.tis. př.n.l.; figurální a ornamentální dekor, často s drobnými aplikami, byl vybíjen zevnitř, s dodatečnou vnější úpravou povrchu rytím (např. poklad z Panagjurište).
