titan prvek
titan [ty-, řec.], titanium, Ti, chem. prvek IV. A skupiny periodické soustavy, at. číslo 22, relat. at. hm. 47,88, stříbrobílý, lehký, na vzduchu stálý, tvrdý kov, t.t. 1 670 °C, t.v. 3 260 °C; objeven 1795. V přírodě se vyskytuje např. v rutilu, ilmenitu, v malém množství je obsažen téměř v každé orné půdě. Čistý t. se připravuje termickým rozkladem jodidu titaničitého TiI4, průmyslově redukcí chloridu titaničitého TiCL4 roztaveným hořčíkem při 850 °C. Pro tech. účely se vyrábí jako slitina se železem (ferotitan). Používá se např. při výr. antikorozních ocelí, lehkých, značně namáhaných konstrukčních dílů (potahy supersonických letadel). Ve slouč. má oxidační číslo III a IV. Oxid titaničitý TiO2 se používá jako pigment (titanová běloba); z karbidu titanu TiC se vyrábějí řezné nástroje.
