timar
timar [ty-, turečtina< perština], malé pozemkové léno v osmanské říši, spojené s voj. povinností, podmínečně děděné v mužské linii. Jeho hodnota byla vyčíslována ročním důchodem do 19 999 akče (malá stříbrná mince), na každých 3 000 akče byl držitel t. - timariot - povinen vyzbrojit jednoho jezdce. Za zvl. zásluhy mohl timariot dostat i důchodový podíl z jiného timaru, ten však při dědictví nebo postoupení léna jinému držiteli propadal státu. T. byly buď svobodné (s daňovou imunitou), nebo nesvobodné (poplatné státní pokladně); obhospodařovány byly nevolníky, připoutanými za podíl na úrodě k půdě. Ve 30. letech 19.st. byly t. zlikvidovány a držitelé si půdu přivlastnili.
