thallium
thallium [tá-, řec.], Tl, chem. prvek III. B skupiny periodické soustavy, at. číslo 81, relat. at. hm. 204,383, lesklý, velmi reaktivní měkký kov, t.t. 303°C, t.v. 1 457°C; objeven 1861. V přírodě provází sulfidy těžkých kovů a získává se při jejich zpracování. Bývá často i průvodcem draslíku v jeho solích. T. se na vlhkém vzduchu snadno oxiduje na hydroxid thallný TlOH. Nejlépe se rozpouští ve zředěné kyselině dusičné. S halogeny reaguje thallium již za obyčejné teploty, za vyšší teploty reaguje i se sírou, selenem a tellurem, naopak se neslučuje s borem, křemíkem, vodíkem a dusíkem. Ve slouč. má oxidační číslo I a III. - Slouč. thallné jsou stálejší než thallité, které se snadno redukují. Nesvítivý plamen se sloučeninami thallia barví intenzívně zeleně. Slouč. t. jsou jedovaté, používají se např. k hubení hlodavců.
