teploměr
teploměr, zařízení k měření teploty. Podle použití různých fyz. jevů se t. rozdělují na: a) objemové, zal. na roztaživosti různých látek: kapalin (rtuti, lihu), plynů (helia, vodíku, kyslíku) pro velmi nízké teploty, par (amoniaku, butanu), pevných těles, obvykle kovových pásků nestejné roztaživosti spolu pevně spojených (dvojkov), jejichž deformace se přenáší na ukazovatel (t. deformační); b) odporové, využívající změny el. vodivosti kovů v závislosti na teplotě; c) termoel., měřící elektromotorickou sílu vznikající působením tepla na svaru dvou různých kovů; d) termistorové, jejichž zákl. je vodič, jehož odpor s teplotou klesá; e) radiační (pyrometry), měřící teplotu tělesa množstvím vyzařované tepelné energie. Zvláště citlivé t. pro rozsah -80 °C až + 200 °C jsou t. krystalové, využívající tepelnou závislost kmitočtové rezonance speciálně vybroušeného krystalu křemene. T. akustický využívá závislost rychlosti zvuku na teplotě. Pro měření teplot v plazmatu se užívají t. na laserovém zákl. Udaje většiny těchto t. lze přenášet na dálku (v.t. dálkové měření). Ke zvl. způsobům měření teplot slouží žároměrky a termometrické barvy.
