teplo
teplo 1. zn. Q , forma energie související s neuspořádaným pohybem částic dané soustavy. Jednotkou t. je joule (dříve kalorie). T. není stavovou veličinou: kromě počátečního a koncového stavu závisí na způsobu procesu (,,historii"). Mat. se projeví tím, že infinitezimální přírůstek t. dQ není úplným (totálním) diferenciálem (v.t. entropie). Množství t. se měří kalorimetry. Dodáním (vyloučením) tepla se mění teplota a s ní ostatní fyz. vlastnosti (objem, tlak, magnetizace, el. vodivost) soustavy; 2. biol . forma energie (hl. sluneční) nezbytná pro život všech organismů (rostlin, živočichů i člověka), důl. faktor prostředí; a) t. zevního prostředí, převzaté z okolí; b) t. uvolňované organismy metabolickými procesy. Nejvíce t. se uvolňuje při látkové přeměně aminokys. v játrech, takže krev odtékající z jater je v celém těle nejteplejší. Podle schopnosti snášet rozsah teplot dělí se organismy na eurytermní a stenotermní. V.t. termoregulace.
