teorie kulturních okruhů
teorie kulturních okruhů 1. koncepce filozofie kultury redukující dějiny na vznik, vývoj a zánik různých kulturních okruhů, jež jsou chápány jako oddělené, v sebe uzavřené struktury se zvl. zákony a které jsou ovládány specifickým mýtem. Absolutizuje zvláštnosti kultury různých epoch a národů, jejich závislost na geograf. podmínkách, ignoruje spol. vývoj jako zákonité střídání spol.ekon. formací. Hl. představitel O. Spengler; 2. ahistorický směr v etnogr. tzv. vídeňské školy, zal. na předpokladu, že každý kulturní prvek byl vynalezen vždy na jednom místě a odtud se kult. stykem a migrací obyv. rozšiřoval. Pod vlivem migrační teorie F. Ratzela ji formuloval koncem 19.st. L. Frobenius a rozpracovali začátkem 20.st. F. Graebner a W. Schmidt. Stejnorodé kult. prvky a kult. komplexy určité oblasti shrnovali v kult. okruhy, jejichž posloupnost měla odrážet hist. vývojový proces. T. k. o. (,,Kulturkreislehre") zastávali hl. konzervativní a klerikální etnografové.
