teorie front
teorie front, ekon . soubor modelů, které popisují chování hromadících se jednotek, jejich čekání a obsluhu. Nazývá se též teorií hromadné obsluhy. Prvé práce v oboru hromadné obsluhy pocházejí z 1917, kdy dán. mat. A. K. Erlang (1878-1929) zkoumal pomocí modelů z teorie pravděpodobnosti hromadění zákazníků telefonních centrál. Tech. přístup k modelům byl doplněn mat. rozvedením modelů, zejm. rozvedením st. prací ruských matematiků A. A. Markova (Markovovy řetězce) a A. N. Kolmogorova (využití analytických funkcí v teorii pravděpodobnosti). Až do 50. let však aplikace nepřekročily rámec telefonního provozu. Teprve v posledních letech se modely hromadné obsluhy rozvinuly i na oblast sledování hromadné obsluhy strojů (automat. linek) a jejich údržby, obsluhy osob v zařízeních služeb (obsluha restaurační, v čekárnách letišť a nádraží, na parkovištích), při dop. problémech (hromadění letadel čekajících na povolení k přistání, lodí čekajících na vykládání, vozidel na křižovatkách). Teorie přispěla k rozvinutí celé řady modelů hromadné obsluhy, které se mohou adaptovat na poměrně složité situace. Hodí se většinou pro zkoumání situací na podnikové či provozní úrovni a lze je považovat převážně za podnikové modely.
