teorie ekonomických cyklů
teorie ekonomických cyklů, teorie zkoumající problémy charakteru vývoje kap. hosp., příčiny konjuktur a krizí, s nimi spojených ekon. procesů a jevů a rovněž způsobů jejich ovlivňování různými metodami regulace. Vedle zjevně apologetických koncepcí o nezávaznosti a nahodilosti krizí konstatoval značný počet burž. teoretiků nevyhnutelnost krizí za kap. J. Ch. L. Sismondi spojoval příčinu krizí s nedostatečnou spotřebou mas, A. Hahn ve 20. letech 20.st. zdůvodňoval příčinu krizí a cykličnosti ekonomiky nesprávnou polit. bank, J. M. Keynes viděl příčinu krizí ve sklonu lidí k úsporám, ke zvětšování nespotřebované části důchodů, v čemž spatřoval příčinu nedostatečné poptávky po předmětech osobní spotřeby (v.t. keynesismus). Neokeynesiánci (zejm. A. H. Hansen) zahrnují mezi příčiny cykličnosti nesprávně vysvětlovanou závislost akumulace na růstu spotřeby. Neoklas. teorie (M. Friedman) připouští anticyklickou polit. pouze v oblasti státní regulace peněžního oběhu (trvalé tempo růstu množství peněz).
