teodicea
teodicea [-dy-, řec.], ospravedlňování boha; název náb.-filoz. traktátů snažících se uvést v soulad hluboký rozpor mezi vírou v dobrotivého a zároveň všemohoucího boha s nepopiratelnou existencí zla a nespravedlnosti ve světě. V 17. a 18.st. vzniklo z teodicejí celé odvětví náb.-filoz. literatury; nejznámější t. Leibnizovu (který je zároveň autorem termínu) kritizoval Voltaire v románu Candide. Dosud se užívá hl. u kat. myslitelů nesprávný argument, jako by zlo nemělo plnou realitu, ale bylo jen "zbaveností" (privatio) dobra. - V souč. jsou t. spojeny s termíny antropodicea (ospravedlňování člověka) a demodicea (ospravedlňování určitého národa či etnika a jeho duchovní kultury) v rámci koncepce teologického systému, přizpůsobovaného požadavkům společenskohistorických podmínek.
