telemetr
telemetr [řec.], druh opt. dálkoměru, který místo dálkoměrné latě, umístěné na cíli, má vnitřní vestavěnou základnu. Ta je buď konstantní a měří se úhel, při němž obrazy bodu pozorovaného z obou konců základny splývají, nebo má konstantní úhel a dělenou základnu; při měření se pak čte vzdálenost na vnitřní základně, při níž dochází k splynutí obrazů.
