telegrafie
telegrafie, přenos kódovaných zpráv na vzdálené místo. Nejst. způsobem t. byly zvukové signály (bubny - tamtamy) a opt. signalizace (ohňové signály, vlajky, semafory). Ve Francii byl v 18.st. používán opt. telegraf Chappův podle vynálezu fr. technika A. C. Chappa (1763-1805), u něhož poloha ramen vyjadřovala jednotlivé znaky. První el. telegraf sestrojil něm. přírodovědec S. T. Sömmering (1755 až 1830). Rus. technik P. L. Šilling (1786 až 1837) sestrojil 1832 jehlový telegraf. První prakticky použitelný telegraf sestrojil 1837 S. F. B. Morse, který souč. sestavil abecedu z kombinace krátkých a dlouhých impulsů. 1855 vynalezl D. E. Hughes telegraf, který tiskl přímo písmena. V následujících letech byl vývoj soustředěn na zvyšování telegrafní rychlosti. Ve snaze po rozšíření t. byly zkonstruovány telegrafní přístroje s klaviaturou přizpůsobenou psacím strojům. Tím byl položen zákl. dálnopisným psacím strojům a svět. dálnopisné síti (v.t. telex). Největší rychlost dálnopisného stroje je 400 písmen za min. Vysílání impulsů se provádí na dálnopisném psacím stroji nebo děrnou páskou. Přenos se uskutečňuje po vedení nebo bezdrátově. Předností t. je spolehlivější a hospodárnější přenos zpráv bez zkreslení. Lepšího vysílání t. se dosahuje t. tónovou, při níž se telegrafní znaky přenášejí po vedení formou různých tónových kmitočtů. Tím je umožněn souč. přenos několika zpráv. Do t. patří také t. obrazová, tj. přenos nepohyblivých obrazů. V.t. faksimile; teleautograf; telefoto.
