taras
taras [něm.< lat.], v Evropě 15.st. velký štít kryjící celou postavu pěšáka, zhotovený ze dřeva. Na zadní straně byl opatřen jednou nebo dvěma opěrkami, tzv. berlami, takže stál pevně a za ním ukrytý pěšák se mohl věnovat obsluze své zbraně (kuše, píšťaly, hákovnice). V horní části štítu býval někdy výřez pro založení zbraně a pozorovací otvor.
