tapping
tapping [angl.], psychol . přístrojová metoda zjišťování spontánního maximálního a minimálního osobního (psychomotorického) tempa, užívaná zejm. při diagnostice únavy (pracovní psychol., psychol. sportu) a při zjišťování vlivů látek s psychotropními účinky. Metoda t. spočívá v registraci ťukacích pohybů (úderů) prováděných vyšetřovanou osobou na záznamovou podložku podle příslušných instrukcí. Výpovědní hodnota t. vychází z předpokladu, že osobní tempo je sice ovlivnitelné vůlí, avšak podléhá minimálně nácviku.
