tao
tao [čín., cesta], jeden ze zákl. pojmů staročínské filozofie. U Konfucia se vykládá jako morální kategorie ve smyslu cesty člověka, jeho morálního jednání a na mravnosti založeného společenského řádu. V taoismu nabylo t. univerzálního smyslu zákl. ontologické kategorie, jež znamená prajediné, prvopříčinu všeho pohybu, tajemnou zákonitost vesmíru, ,,matku všech věcí", obecnou cestu věcí i lidí. T. je rozumem nepostižitelné, slovy nevyjádřitelné. V neokonfuciánství se ztotožňuje s principem (li).
