tádžická kinematografie
tádžická kinematografie, 1929 vznikly první dokumenty (o příjezdu prvního vlaku do Dušanbe). 1930 bylo zal. studio Tadžikfilm, pokračovala výroba dokumentárních filmů (od 1935 kinožurnál Sovětský Tádžikistán ). O rozvoj tvorby se zasloužil první tádžický režisér K. J. Jarmatov (1903-1978), který natočil 1939 jeden z prvních zvukových um. filmů (Přátelé se znovu potkávají ). Školou výchovy domácích kádrů byla činnost evakuovaného studia Sojuzdětfilm za Velké vlastenecké války. K plynulé výrobě hraných filmů došlo po 1955, kdy na sebe upozornil B. Kimjagarov (1920-1979) řadou filmů s revoluční tematikou, ale zejména čtyřdílnou adaptací Firdausího eposu Šáh -náme , z níž um. nejzajímavější jsou filmy Rustam a Suhrab a Balada o lásce a zradě . Z rus. režisérů V. J. Motyl natočil film Děti Pamíru . V 60. a 70. letech začali tvořit mladí režiséři zejm. filmy z období rev. a socializace (T. Sabirov, *1929, Odhalení ), filmy dobrodružné a s dětskou tematikou. Vedle animovaných a dokumentárních filmů v produkci Tadžikfilmu vzniká ročně 5-6 hraných filmů vesměs regionálního významu.
