systémovost
systémovost, metodologická zásada analýzy a konstruování objektů moderní vědy jako systémů. Zásada s. se užívá při zkoumání složitých vyvíjejících se objektů, zpravidla samostatně se organizujících systémů biol., sociálních aj. Pro pochopení s. má velký význam metoda postupu od abstraktního ke konkrétnímu. Při s. výzkumu se analyzovaný objekt posuzuje jako určitá množina prvků, jejichž vzájemné sepětí podmiňuje celkové vlastnosti systému. Hl. důraz se klade na zjištění veškeré mnohotvárnosti vazeb a vztahů jak uvnitř zkoumaného objektu, tak i v jeho vzájemných vztazích k okolnímu prostředí. V 2.pol. 20. století dochází k dalšímu zpřesňování systémových metod výzkumu, k detailnímu vymezování filoz. základů systémového přístupu k objektům, k dalšímu rozpracování log. a metodolog. zásad systémového zkoumání, k rozvíjení obecné teor. systému.
