systém práva
systém práva, jednota a vnitřní diferenciace obj. práva, jakožto složitého jevu tvořícího celek, skládající se z relat. samostatných a relat. autonomně působících složek, práv. odvětví. Ta tvoří jeho subsystémy a jsou ve stálém vztahu vzájemného působení, vzájemné závislosti a podmíněnosti; členění social. práva se opírá zejm. o kritérium předmětu úpravy; v souladu s tím se v čs. právu rozeznávají jako samostatná právní odvětví zpravidla právo státní (ústavní), správní, fin., prac., zemědělskodružstevní, obč., rodinné, obč. procesní, trestní (hmotné i procesní), mez. soukromé a většinou též právo hosp., někdy i pozemkové.
