syntetické a analytické soudy
syntetické a analytické soudy, pojmy související s log. operacemi analýzy a syntézy a vyjadřující v dějinách filoz. dva odlišné typy soudů (výroků), resp. způsobů pro stanovení jejich pravdivosti. Již G. W. Leibniz a později zvláště I. Kant spojovali analytické soudy s věděním racionálním, teor. (log. nutným), syntetické pak s věděním empirickým (faktickým, náhodným); podle Kanta analytické soudy nezávisí na zkušenosti. Soudobá logika a sémantika rozpracovaly tento rozdíl tak, že analytické výroky chápou jako log. tautologie, jejichž pravdivost je dána uvnitř určitého formálního systému, syntetické výroky jsou pak spojeny s empirickými fakty a jejich pravdivost závisí na zkušenosti. Rozdíl mezi analytickými a syntetickými soudy není striktní, rozumové není přísně odděleno od smyslového, stejně jako není metafyzická hranice mezi vědami deduktivními a induktivními.
