synkopa

synkopa [řec.] 1. jaz. zánik nepřízvučné samohlásky nebo slabiky, kterým se slovo zkracuje (jeho - jho - ho ); 2. hud. rytmický útvar, jenž vzniká přesunutím přízvuku z těžké doby na lehkou; odtud např. synkopický či synkopový rytmus; 3. lék. s. srdeční, syncopa cordis, stav krátkodobého bezvědomí.