symfonie
symfonie [-ny-, lat. řec.], lat. simphonie a ang. symphony - orchestrální skladba v cyklické sonátové formě; orchestrální protějšek sonáty, technicky i obsahově nejzávažnější útvar orch. hudby. S. má zpravidla čtyři věty: 1. věta rychlá (v sonátové formě), 2. pomalá, 3. taneční (menuet, od L. van Beethovena scherzo), 4. rychlá (rondo nebo sonátová forma nebo kombinace obojího). K formování a stabilizaci s. přispěli zvl. it. skladatel G. B. Sammartini, rakouští skladatelé G. Ch. Wagenseil, G. M. Monn, C. Ditters z Dittersdorfu, mannheimská škola a někteří její další čeští předchůdci a současníci (J. Zach, F. Tůma, F. V. Míča, J. Benda) a synové J. S. Bacha (C. Ph. E. Bach, J. Ch. Bach). Vrcholnou podobu dali symfonii vídeňští klasikové (J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven). Nejvýzn. s. v 1.pol. 19.st. vytvořili po Beethovenovi F. Schubert, F. Mendelssohn-Bartholdy, R. Schumann, H. Berlioz, ve 2. polovině 19. století F. Liszt, J. Brahms, A. Dvořák, P. I. Čajkovskij, C. Franck, A. Bruckner, na přelomu 19. a 20. st. G. Mahler, ve 20. st. J. Sibelius, A. Honegger, S. S. Prokofjev, D. D. Sostakovič, B. Martinů, I. F. Stravinskij.
