světová duše
světová duše, světový duch - termín, jímž je v řadě filoz. učení označován jednotný řídící princip, který je duchovní povahy (v.t. nús), působící ve všech věcech, a je podle některých učení původcem jednotlivých lidských duší. Existenci svět. duše předpokládal v řec. filoz. Pythagoras, Sokrates, Platón, Aristoteles. Novoplatonik Plótínos považoval za zdroj všech jsoucen božství, jedno, jež v procesu emanace ze sebe vydává tři formy svého projevu: svět. ducha (svět idejí), s. d. jako zdroj individuálních duší a svět smyslových věcí. Mater. zabarvení má s. d. u J. W. Goetha, kde se objevuje jako výraz obj. zákonitosti skutečnosti na základě teze o jednotě materiálního a ideálního. Pro G. W. F. Hegela je přijetí s. d. podstatnou částí jeho obj. ideal. V důsledně mater. ateistickém učení dial. a hist.mat. není pro tento pojem žádné místo. Obj. realita je ve své podstatě pojímána materiálně.
