superdominance
superdominance [lat.], genet. jev, při němž heterozygotní potomek dosahuje intenzívnějšího fenotypového projevu určitého znaku ve srovnání s oběma homozygotními rodiči. Uplatňuje se v některých případech dědičnosti kvantitativních znaků. S. je jedním z vysvětlení jevu zvaného heteroze.
