substance
substance [lat.], ve filoz. neměnný, setrvalý, vnitřně jednotný nositel rozmanitých a měnících se jevů obj. reality. Pojem s. pochází od Aristotela, který jím rozuměl to první jsoucno, které existuje samostatně a je neměnným nositelem všech proměnlivých vlastností věcí. Na tomto zákl. vznikla později spekulativní substanční metafyzika scholastiky, jak ji vyjádřil Tomáš Akvinský. U B. Spinozy je s. zákl. kategorie, která označuje podstatu mater. světa, přírody. Spinoza rozumí s. to, co je samo v sobě, co je příčinou sebe sama; s. je nekonečná, věčná, existuje ve svých nekonečně mnoha atributech, které vyjadřují její bytnost, kdežto všechny zvláštní věci jsou jen mody těchto atributů. Protože pojem s. je nedílně spojen s nedial. pojetím neměnného nositele proměnných akcidencií, může jen v omezeném smyslu vyjadřovat samotnou podstatu hmoty, která se nerozpadá v jednotného nositele a rozmanitost jevů; jednotná hmota existuje v rozmanitosti svých vývojových forem.
