stres
stres [angl. stress], zátěž - 1. biol. a psychol. funkční stav, ve kterém se nachází organismus při mobilizování obranných či nápravných dějů. Vlivem stresových podnětů (stresorů) se rozvíjí řetěz reakcí, které mají charakter nespecifické adaptační reakce. Probíhají nejprve jako poplach o v á re akce (fáze šoku a protišoku), která přechází do stadia rezi sten ce (fáze vzestupu odolnosti; optimální adaptace), v němž se zvyšuje schopnost organismu bránit se škodlivým vlivům a jeho stav se normalizuje; působí-li však stresory (infekce, prudké změny teploty, fyzická nebo psychická traumata) příliš dlouho a intenzívně, nastává stadium vyčerpanosti, v němž obranyschopnost organismu zaniká. Reakce jsou uváděny v činnost poplachovými signály nervového a humorálního charakteru. - Působení mechanismů s., jehož teorii spolu s teorií adaptace vytvořil H. H. B. Selye, se v 2. pol. 20.st. stalo rizikovým faktorem zaujímajícím přední místo v etiologii tzv. civilizačních (zejm. psychosomatických) chorob. Pro svou masovou patogenitu (stresující vliv časového tlaku v rámci zrychlování životního tempa) bývá s. též ozn. jako jeden z hl. faktorů tzv. "hrozby civilizace". V.t. adaptační syndrom; generalizovaný adaptační syndrom; zátěž organismu; 2. bot. soubor extrémních vlivů vnějších činitelů, které u rostlin omezují fotosyntetickou produkci biomasy, např. nedostatek světla, vody, živin, tepla. Na rozdíl od disturbance (perturbance), která ničí část nebo celý organismus a biomasu z prostoru ekosystému vyčleňuje, stres pouze omezuje její tvorbu; 3. geol. orientovaný tlak, jeden ze zákl. činitelů metamorfózy.
