Streptococcus
Streptococcus [-kokus, řec.], streptokok - rod grampozitivních, fakultativně anaerobních kokovitých bakterií z čeledi Streptococcaceae, s typickým řetízkovitým uspořádáním. Původci kožních a dýchacích onemocnění člověka a zvířat. Sérologicky se podle tzv. C-substance dělí do skupin A až V. Nejvýzn. z hlediska lidské patol. je skupina A, která se rozděluje (podle tzv. M-antigenu) asi do 50 antigenních typů. Známo asi 21 druhů. Nejvýzn. jsou Streptococcus pyogenes (produkující β-hemolyzín), vyvolávajíct spálu, pyodermii, impetigo, erysipel, revmatickou horečku ap.; Streptococcus agalactiae, patogenní jen pro novorozence; Streptococcus faecalis (st. ozn. Enterococcus), který je součástí normální lidské střevní flóry, může však být původcem infekcí močových cest, sepsí, popř. endokarditid. Zvláštní skupinu tvoří tzv. viri dují cí streptoko ky (Streptococcus sanguis a Streptococcus salivarius). Za původce zubního kazu bývá považován Streptococcus mutans. Zvl. postavení mezi streptokoky zaujímá Streptococcus pneumoniae (st. ozn. Diplococcuspneumoniae nebo Pneumococcus), jehož polysacharidové antigeny se podstatně liší od ostatních streptokoků. Známo přes 80 sérotypů. Původci mnoha lidských onemocnění, např. bronchopneumonie, otitidy, sinusitidy a bakteriální meningitidy. V mlékárenském prům. se využívá Streptococcus lactis a Streptococcus cremoris (při zpracovávání mléka na smetanu, máslo a podobné produkty).
