stratigrafie
stratigrafie [-ty-, řec.] 1. geol. věda, která analyzuje sled vrstev (pořadí jejich ukládání, povahu a obsah). Zabývá se určováním jejich stáří, dělením, srovnáváním, okolnostmi vzniku i jejich vývojem. Podle specializovaných metod a cílů se rozlišuje biostratigrafie (aplikace organismů), litostratigrafie (aplikace litolog. vývoje) a chronostratigrafie (aplikace všech indikátorů času); 2. archeol. nejdůl. metoda terénního archeol. výzkumu, odvozená z geologie; spodní neporušená vrstva (tj. stratum) je starší než vrstva horní (vertikální s.); v praxi jde o jakékoliv střetávání vrstev (ml. hlubší hrob protíná st. mělčí objekt). Komparativní s. (porovnánímvrstevnarůzných nalezištích) umožnila vytvoření relat. chronologického systému pravěku. Tzv. horizontální s. vychází z předpokladu,že dvě bezprostředně sousedící osady nemohly být současné; 3. lék. speciální rentgenologická vyšetřovací metoda zhotovování vrstvových (hloubkových) snímků (stratigramů) sledovaného orgánu. Dnes termín s. nahrazován pojmem lineární tomografie.
