stimulování práce
stimulování práce, soubor ekon. podmínek, prostředků a metod, které podněcují členy spol. k prac. činnosti. Projevují se jako spol. mechanismus regulující aktivitu pracovníka v prac. procesu a jsou důl. prvkem formujícím vztah jednotlivce k práci. Materiální (hmotné) stimuly k práci představují opatření na zapojení členů spol. do společensky prospěšné práce; jejich prostřednictvím se objem přivlastňovaných materiálních a duchovních hodnot stává závislý na stupni účasti každého pracovníka na spol. výrobě a na jeho osobním přínosu. Hmotné stimuly mají i morální aspekt, protože odrážejí hodnocení zásluh pracovníka ve spol., kolektivu. Morální stimuly k práci jsou produktem nového postavení pracovníka v soustavě spol. výroby v social., jakož i výsledkem toho, že pracující chápou, že jejich životní úroveň závisí na uvědomělém a tvořivém vztahu k práci, na společných výsledcích práce brigády, podniku a celého nár. hosp. Jednota materiálních a morálních stimulů zvyšuje efektivnost celého stimulačního mechanismu, jeho forem a metod, které spol. uvědoměle využívá.
