stigma
stigma [sty-, řec.]1. zool. a) otvor do dýchací soustavy např. hmyzu; b) oční skvrna některých bičíkovců; 2. podle biblického podání jizva po bodné ráně na těle Kristově. Zranění podobající se Kristovým ranám na rukou, nohou a v boku. 3. ve starém Řecku vypálené znamení na těle otroka nebo trestance; 4. v hist. křesťanství periodicky nebo trvale se vyskytující znamení na těle věřících, připomínající rány Kristovy. Objevují se výjimečně u hluboce nábožensky cítících jedinců s mystickými vlohami, případně hysterickými sklony, u nichž silné vzrušení, navozené pozorováním ran na těle Kristově (např. na obraze), vyvolá poruchu činnosti vasomotorických nervů. V řadě případů jde však o iluze nebo klamy. - Kat. církev uznává několik set "pravých" případů stigmatizace; více než 90% připadá na členy klášterních řádů, asi třetina ze stigmatizovaných byla prohlášena za svaté; 5. zool. a) oční skvrna některých prvoků - bičíkovců; b) průduch, otvor do dýchací soustavy členovců; c) barevná skvrna na křídle hmyzu, např. motýlů; 6. bot. viz blizna.
