standardizace
standardizace [-dy-, angl.] 1. souhrn těch vzájemně podmíněných činností a opatření, která vedou k účelnému sjednocování opakujících se řešení, a to jak používaných, tak připravovaných k realizaci. Učelem s. je: a) vybrat z používaných nebo možných řešení nejvhodnější alternativu z hlediska tech. a organizačního; b) omezovat počet různých řešení, tím přispívat ke specializaci výr. a dosahovat tak úspory v její tech. a organizační přípravě; c) stabilizovat parametry normalizovaných předmětů a procesů; d) stanovit a stabilizovat podmínky výr. a jiných procesů z hlediska bezpečnosti, hygieny a kult. práce. Vedle vnitřní s. existuje s. mez. Zde jsou vyhlašována mez. normalizační doporučení, která pomáhají zlepšovat podmínky mez. směny výrobků, služeb, vědeckotech. poznatků a podobně; 2. jaz. a) v odborném stylu prosazování skladební a lexikální (terminologické) ustálenosti sdělení; b) záměrně usměrňovaný proces přechodu nářečí ve spisovný útvar; 3. psychol., sociol. a) mat.-statist. transformace naměřených hodnot (hrubých skórů) na skóry standardní; b) soubor postupů, jimiž se konstruují a ověřují standardizované psychol. a sociol. metody. Hl. znakem standardizovaných psychodiagnostických metod jsou explicitní, zpravidla kvantitativní normy. Výchozím předpokladem s. je co nejpřesnější určení podmínek vyšetření a způsobů registrace příslušných odpovědí (reakcí, výkonů). Z distribuce hrubých skórů získaných na reprezentativním vzorku populace, pro kterou je metoda určena, se vypočítají zákl. statist. charakteristiky sloužící ke stanovení norem (standardní skóry), nebo se určí pořadí hrubých skórů na zákl. mediánu a percentilových pásem. Součástí s. psychodiagnostických metod, umožňující porovnání výsledků získaných od různých probandů, je ověřování jejich validity a reliability.
