stabilita oceli
stabilita oceli, schopnost oceli zachovat svou strukturu i vlastnosti, zejm. mech., i za dlouhodobého působení vnějších vlivů. Prakticky je každá ocel stabilní jen v určitých podmínkách. Při jejich překročení dochází k změnám struktury (hrubnutí, vylučování nových fází, rozpouštění strukturních složek) i vlastností (pevnosti, tažnosti, tvrdosti). S. o. je důl. požadavkem např. u ocelí pro energetiku nebo chem. strojírenství.
