stárnutí
stárnutí, zákonitá složka vývoje každého živého organismu, u člověka charakterizovaná především úbytkem fyzické zdatnosti (funkčních rezerv), zhoršenou adaptabilitou, atrofií tkání, kumulací poruch vztažených na celý organismus i na jeho zákl. buněčné struktury a funkce (nukleové kys., proteosyntéza, membrány). Souhrnně se s. ozn. jako tzv. involuce organismu. S. je proces kontinuální, jehož důsledky se u člověka začínají projevovat např. v extrémní zátěži již po třicátém roce života. S. je individuální a asynchronní (různé orgány a systémy stárnou různě rychle). Příčinou s. je pravděpodobně charakter genet. informace v buněčných jádrech včetně limitované schopnosti dělení buněk i schopnosti odstraňovat chyby vzniklé při výstavbě a autoregulaci organismu a dále působení vnějšího prostředí, např. genové mutace, změny makromolekul. K projevům zákonitého s. patří rovněž projevy a důsledky různých chorob (ateroskleróza, artróza). V psychické oblasti bývají průvodním znakem s. tzv. involuční (zánikové) deprese, které jsou na rozdíl od jiných druhů depresí pokládány za víceméně přirozenou součást určitého vývojového stadia. Věda o lidském s. se nazývá gerontologie; věda o chorobách starých lidí geriatrie. V.t. stáří.
