spisovný jazyk
spisovný jazyk, útvar národního jaz. užívaný v oficiálním veřejném styku, a to v projevech psaných i mluvených. - S. j. obvykle vzniká z nářečí (zpravidla kult. a hosp. centra), které nabývá nadnářečních rysů a stává se obecným jaz. (koiné) stále většího území. Ve st. dobách ve funkci s. j. vystupoval i jaz. cizí (latina, církevní slovanština) - S. j. se liší od běžně mluveného jaz. propracovanou a stylisticky diferencovanou soustavou prostředků, jeho norma bývá kodifikována autoritativními příručkami. Do pojmu s. j. se v češtině zahrnuje i jeho mluvená podoba užívaná v běžném neveřejném styku, jaz. hovorový.
