socialistický realismus
socialistický realismus, podle kom. ideologie (v období totalitních režimů obzvl. ve vých. Evropě ve 20. st.) zákl. um. směr, koncepce a tvůrčí metoda vyjadřující social. pojetí světa a člověka a zobrazující život z hlediska ideálů socialismu a komunismu. Podle kom. ideologů byl vznik s. r. historicky podmíněn nástupem děl. třídy, epochou social. revolucí, vytvořením a rozvojem social. spol. zřízení a budováním kom. společnosti; teoreticky byl s. r. podmíněn vznikem a rozvojem marxismu. S. r. znamenal úsilí o vytvoření literatury a umění nového typu. Jeho počátky sahají do 2.pol. 19.st., kdy vzniká rev. proletářská literatura ve Velké Británii (poezie chartistického hnutí, tvorba E. Ch. Jonese, 1819-1869), v Německu (G. Herwegh, H. F. Freiligrath, G. Weerth, 1822 až 1856), ve Francii (literatura Pařížské komuny, E. Pottier). Koncem 19. a zač. 20. století se intenzívně rozvíjela proletářská liter. v Rusku, Polsku, Bulharsku, Československu a dalších zemích. Jako um. metoda se s. r. zformoval v Rusku počátkem 20.st. zejm. v tvorbě M. Gorkého a v různém stupni i M. M. Kocjubynského, J. Rainise a dalších; svůj výraz našel i v tvorbě spisovatelů záp. zemí (M. A. Nexø, H. Barbusse, J. Read). Po Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku pronikl s. r. v průběhu 20. let do literatury evr. zemí a stal se součástí svět. literatury a umění. Význ. úlohu při rozšiřování a upevňování s. r. vedle děl M. Gorkého, V. V. Majakovského, M. A. Solochova sehrálo také divadlo K. S. Stanislavského a V. E. Mejercholda, film. díla S. M. Ejzenštejna, V. I. Pudovkina, A. V. Dovženka, hudba S. S. Prokofjeva, D. D. Sostakovice, malby B. V. Johansona, A. A. Dejneky, B. I. Prorokova, V. D. Korina, R. Guttusa, sochy S. T. Koněnkova, V. I. Muchinové, hry B. Brechta a V. V. Višněvského. Sám termín s. r. vznikl 1932 v býv. SSSR a nahradil dřívější podle stalinistických ideologů méně vhodná označení jako např. konstruktivismus, avant garde či kubismus apod.. Vztah s. r. ke skutečnosti byl podle ideologií určován leninskou teorií odrazu: umění vychází ze skutečnosti, avšak není jejím pasívním odrazem, nýbrž jako nová realita svého druhu na tuto skutečnost - především na společnost a společenské vědomí - aktivně působí. Předmětem s. r. měla být skutečnost v celé její šíři a rozmanitosti, avšak především člověk a společnost, v níž žil - tedy podle ideologicky podbarvených představ. Podstata s. r. měla být veskrze humanistická, realizující um. prostředky revolučně human. ideje, ztvrzující lidské bytí jako aktivitu a tvorbu. Smyslem tvorbu měl být rozvoj všech nejlepších sil a schopností člověka. Za nejdůl. znaky s. r. se podle ideologů považovala jeho stranickost, pravdivost, lidovost a typizace. S. r. se vyvíjel na zákl. nových skutečností, avšak i na základě vývoje samotné literatury a umění. Na formování a rozvoji teorie s. r. se od konce 19.st. podílela řada význ. marx. teoretiků a estetiků, zejm. G. V. Plechanov, V. V. Vorovskij, M. l. Olminskij, F. Mehring, D. Blagoev, ve 20. a 30. letech 20.st. zejm. A. V. Lunačarskij, u nás B. Václavek, K. Konrad, E. Urx, D. Okáli a V. Clementis. Do rozvoje s. r. v č. a sl. umění zasáhli mj. spisovatelé S. K. Neumann, J. Wolker, I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová, V. Řezác, J. Poničan, L. Novomeský, P. Jilemnický, Fraňo Kráľ, P. Horov, A. Plávka, v divadle E. F. Burian, Š. Králik, ve filmu M. Frič, K. Plicka, ve výtv. umění J. Grus, J. Brož, A. Zábranský, C. Majerník, J. Zelibský, J. Mudroch.
