socialismus
socialismus, [-iz-, lat. socialis, společenský] slov. socializmus - 1. podle komunistické marxistické teorie - prvá, nižší fáze komunistické společenskoekonomickéformace.Ekonomickým základem je společenské vlastnictví výr. prostředků, polit. základem je vláda pracujících, vedených děl. třídou a marx.-len. stranou. S. je takové spol. zřízení, které vylučuje vykořisťování člověka člověkem a jež se plánovitě rozvíjí v zájmu všeho lidu a všestranného rozvoje každého člena spol.; 2. podle komunistické marxistické teorie vědecký socialismus - učení, které odhaluje hist. nutnost s., cesty jeho uskutečňování a přerůstání v komunismus. Je součástí marxismu-leninismu a liší se kvalitativně od různých forem předmarxistického (zejm. utopického) socialismu, pravicového socialismu (reformismu) i socialismu maloburžoazního. - Pův. vyjadřovaly social. myšlenky tužby utlačovaných tříd po spravedlivé spol.; byly radikálním protestem proti vykořisťování a násilí. Social. učení se rozvíjela v přímé závislosti na zostřování třídních protikladů a zesilování boje proletariátu. Utopické social. ideje odrážely nezralost tohoto boje. Rev. demokraté pokročili při určování cest k s. až k pochopení nutnosti rev. boje lidu. Od kriticko-utopického s. a rev. demokracie se odlišovaly různé teorie burž. a maloburž. socialismu, kritizované v Manifestu komunistické strany. K. Marx a B. Engels přeměnili s. z utopie ve vědu a z učení vyvíjejícího se mimo děl. hnutí učinili programový základ boje děl. třídy. Teorie s. byla všestranně rozvinuta V. I. Leninem a marx.-len. stranami na zákl. zkušeností z epochy přechodu lidstva od kap. k socialismu. S. na zákl. marx.-len. učení vystřídává kap. v důsledku působení obj. zákonů spol. vývoje cestou rev. odstranění kap. způsobu výroby. Materiální předpoklady s. se vytvářejí již v kap. v rozvoji výr. sil a vysokém stupni zespolečenštění výroby. Na rozdíl od všech ostatních spol. systémů nevzniká však s. živelně uvnitř staré společnosti, nýbrž jej budují lid. masy vědomě za vedení rev. strany na zákl. poznaných obj. zákonitostí. Poprvé ve svět. dějinách zvítězily social. ekon. vztahy - v důsledku vítězství VŘSR - v SSSR ve 20.-30. letech 20.st. V průběhu života jedné generace bylo skoncováno s odvěkou zaostalostí, země sovětů učinila veliký krok kupředu ve svém tech., hosp. a spol. rozvoji a dosáhla v průběhu druhé pol. 30. let druhého místa na světě v objemu prům. výroby. Těchto úspěchů bylo dosaženo v důsledku social. industrializace, kolektivizace zeměd. a kult. revoluce. Vítězstvím s. v SSSR přestal být s. jen teorií a sociálním hnutím a stal se reálně existujícím spol. systémem, schopným realizace i v dalších zemích. Po 2.svět. válce se dala social. cestou řada evr. a as. zemí, včetně Československa. Od vytvoření svět. social. soustavy probíhá další vývoj s. již na internacionálním základě, což umožňuje pevné svazky social. zemí i jejich všestrannou ekon., vědeckotech. a kult. spolupráci. Země RVHP představují nejdynamičtější oblast vývoje v souč. světě. Spojuje je společné ekon. a společenskopolit. zřízení, shodné programové cíle a společná marx.-len. ideologie. Společenství social. zemí se stalo rozhodujícím činitelem v zápase za odvrácení svět. válečné katastrofy a uvolňování mez. napětí. - Cílem s. je stále plnější uspokojování rostoucích materiálních a duchovních potřeb společnosti na zákl. zdokonalování výroby, rozvoje vědy a techniky. Social. zřízení odstraňuje sociální antagonismy a třídní přehrady na cestě spol., vědeckotech. a ekon. pokroku, likviduje hosp. krize a nezaměstnanost, nepřátelství mezi národy, dává široký prostor pro social. vědu a kulturu, zprostředkovává její výsledky nejširším masám, vytváří předpoklady pro všestranný rozvoj osobnosti. Z předností s. proti kapitalismu jsou rozhodující vyšší tempa růstu výr. i produktivity práce a jejich soustavné využívání pro bohatší a kulturnější život pracujících. Socialistickým výr. vztahům, založeným na společenském vlastnictví výr. prostředků, odpovídá materiálně tech. základna s. Zakládá se na strojové velkovýrobě, která dává možnost organizovat zeměd. a vytvořit jednotný socialistický průmyslově zeměd. komplex. Taková tech. základna spolu se social. výr. vztahy upevňuje postavení a úlohu děl. třídy jako vedoucí síly social. společnosti. Zásadní soulad výr. sil a social. výr. vztahů náleží mezi hl. přednosti social. výr. způsobu. Upevňování social. vlastnictví zásadně mění cíl výroby i způsob fungování ekonomiky; živelně působící síly anarchie a konkurence jsou vystřídávány plánovitou organizací ekon. procesů; spojení bezprostředních výrobců s výrobními prostředky zajišťuje všeob. zaměstnanost, vtiskuje práci bezprostředně spol. ráz, zakládá povinnost každého práceschopného člena pracovat podle svých schopností a právo být odměňován podle kvantity, kvality a spol. důležitosti práce, což otevírá široký prostor pro rozvoj osobnosti. Social. vlastnictví výr. prostředků a základních fondů nevýr. sféry se spojuje s osobním vlastnictvím občanů, jež se vztahuje na předměty osobní potřeby a spotřeby, na domácí hospodářství, a zejm. u družstevních rolníků, na drobné hospodářství. V social. fázi mohou existovat i takové formy soukromého vlastnictví výr. prostředků a drobného podnikání, které vylučují vykořisťování člověka člověkem a slouží v dané vývojové etapě potřebám social. společnosti. Social. výr. vztahy tvoří ucelenou soustavu, jejíž všechny prvky, ať svou povahou náleží celé kom. formaci, anebo jsou v tom či onom stupni vlastní i jiným spol. řádům, nabývají specificky social. obsahu. Základ vztahů celé kom. formace tvoří všelidové vlastnictví, které vystupuje za s. v podobě státního vlastnictví; zbožně peněžní vztahy, vlastní mnoha předcházejícím formacím, dostávají obsah charakteristický pro social. fázi. - Společenskopoliticky je s. charakterizován existencí dvou spřátelených tříd - social. děl. třídy a družstevního rolnictva - a vrstvy social. inteligence při vedoucí úloze děl. třídy a marx.-len. strany. Vítězství social. revoluce vede k ustavení diktatury proletariátu jako nezbytné podmínky budování s. Diktatura proletariátu je nutná nejen k potlačení odporu vykořisťovatelských tříd, ale především k organizaci social. hospodářství a kultury, k zabezpečení úplného vítězství s. Antagonistické třídy ve městech a na vesnici přestávají existovat v průběhu přechodného období od kap. k s. Funkce diktatury proletariátu si zachovává social. stát až do období rozvinutého s. Jednotná podstata social. státu jako polit. organizace svazku děl. třídy a družstevního rolnictva se ve všech social. zemích projevuje v různých formách v závislosti na hist. podmínkách, poměru třídních sil v zemi, nár. tradicích a zvláštnostech. Rozdíly se mohou týkat forem státní reprezentace, federativního nebo jiného uspořádání státu, systému jedné nebo více polit. stran na základě jednotné nár. fronty ap. V SSSR má stát formu sovětů složených ze zástupců pracujících, ve většině dalších social. zemí podobu státu vzešlého z lid. demokracie. Vedoucí úloha děl. třídy v social. polit. systému vyplývá nejen z její početnosti (ta je vůči jiným sociálním skupinám proměnlivá v závislosti na tempech vědeckotech. pokroku), ale především z toho, že představuje hlavní výr. sílu společnosti, kterou stupeň revolučnosti, organizovanosti, disciplinovanosti a kolektivismu předurčuje k vedoucímu postavení a úloze v systému social. společenských vztahů. Rev. děl. třída se však odlišuje od všech vládnoucích tříd tím, že neusiluje o zvěčnění své vlády; ruší-li staré výr. poměry, ,,ruší i podmínky existence třídního protikladu, jakož i tříd vůbec, a tím i své vlastní panství jako třídy" (Manifest komunistické strany ). Probíhající změny v objektivním postavení rolnictva, ve způsobu jeho života i v jeho sociální psychologii sbližují družstevní rolníky s děl. třídou. Inteligence, pocházející z větší části z děl.rolnického prostředí, tvoří svou sociální povahou org. součást social. společnosti. Proces sbližování děl. třídy, rolnictva a inteligence náleží mezi zákonitosti vývoje social. společnosti. - Děl. třída vybojovává socialistickou revolucí vládnoucí postavení i své ideologii, marxismu-leninismu, který se stává ideovým základem činnosti social. státu a ideovým východiskem rozvoje social. vědy a kultury. Social. ideje spolu s vlastenectvím a social. internacionalismem pronikají do mas a odrážejí se ve vědomí a jednání lidí; v průběhu výstavby s. se formuje a vyhraňuje social. způsob života, v němž se projevují přednosti s. a do něhož se promítá social. soustava hodnot. Pro s. je příznačný takový rozvoj jednotlivých národů, národností a nár. kultur, který vede k jejich postupnému sbližování; přátelské a mírové vztahy mezi národy a státy vyplývají ze samé podstaty socialismu. - S. se nerodí snadno, socialistická společnost, jak předvídal Marx, vzniká po dlouhých porodních bolestech ze společnosti staré a je poznamenaná řadou jejích mateřských znamének. Hist. zkušenosti social. zemí ukazují, že s. není jen krátkodobou etapou mezi kapitalismem a vlastním komunismem, ale že tvoří poměrně dlouhé období, celou dějinnou epochu ve vývoji lidstva. Jako nezbytná stadia vývoje s. se ukázala: přechodné období od kap. k s. a období, kdy se s. pohybuje již na vlastní základně. Prvé období počíná social. revolucí a končí položením základů socialismu; to předpokládá vybudování materiálně tech. základů s., vítězství social. výr. vztahů, především social. vlastnictví ve všech oblastech nár. hosp. a tomu odpovídající změny v polit. nadstavbě a ideologii. V dalším vývoji se social. řád upevňuje a vyvíjí stále více na své vlastní základně; avšak ani v této fázi nemizí zcela nebezpečí, ohrožující samy základy s. Další vývoj s. předpokládá nejen zdokonalování hosp., polit. a dalších mechanismů, působících v social. spol. systému. Je nutno nejen spojovat výsledky vědeckotech. rev. s přednostmi social. hospodářské soustavy, ale uvádět i způsoby hospodaření, formy polit. systému i ideologie, způsob života i myšlení lidí v souladu s převratným charakterem období posledních desetiletí 20.st. i s postupnou přeměnou vědeckotechnické revoluce v širší revoluci vědecko výrobní.
